na Blog.cz

Očekávání veřejnosti před vystoupením světové operní hvězdy Jonase Kaufmanna, zvlášť po vydání jeho posledního CD Verismo Arias, byla rozhodně vysoká. Ani tentokrát však charizmatický německý tenor nezklamal a za své téměř tříhodinové vystoupení si vysložil opakovaně mocné ovace ve stoje.

<- Pozornost široké veřejnosti v podobě všech žen i dívek celého hlavního města upoutal německý tenorista tím nejrafinovanějším způsobem - jeho plakáty visí po celé Praze již od listopadu.

 Nutno říct, že ovace byly oprávněné. Již od prvních tónů arie Recondita armonia bylo jasné, že Kaufmannovo prvenství v roli malíře Cavaradossiho je naprosto oprávněné. Jeho neuvěřitelně něžné podání arie bylo protknuté vyjádřením lásky k umění, kterou pro mě zrovna tato arie vždycky vyjadřovala. Již za ni si Jonas vysloužil několik zvolání "bravo" z řad publika.

Jakkoli vysokou příčku nasadil Jonas na začátku, udržel ji stejně vysoko, možná i výš, až do konce představení. Po Tosce následovala Carmen a Werther, obě arie neobyčejně procítěné a jemné. První blok před přestávkou byl dovršen dramatickou arií z opery Pagliacci, Vesti la giubba, kde Kaufmann mimo jiné dokázal, že mezi jeho mistrné dovednosti patří i ďábelský smích (nebo ďábelský pláč, to už záleží na posluchači). 

<- Jonas Kaufmann si ďábelský smích doslova užívá.

Po přestávce pak následovaly další dvě klidné arie - méně známá Cielo e mar a srdcederoucí Solita storia del pastore. Oficiální završení koncertu bylo Turiddovo dramatické Addio alla madre z Masagniho opery Cavalleria Rusticana. Bylo zazpíváno tak přesvědčivě, že jsem se trochu bála, aby Jonase v zákulisí někdo náhodou nezabil (Turiddu po této arii skončí zapíchnut zhrzeným manželem své milenky)

Kaufmann se však naštěstí vzápětí vrátil a postupně díky obrovskému nadšení publika přidal ještě čtyři přídavky. Byly to Mariova arie ze 4. dějství Toscy, dále Anima ho stanca, Non ti scordar di me a slavná arie La donna é mobile z Rigoletta. Po každé z nich se zvedla nová vlna ovací, hvízdotu a nadšeného "bravo". Když Kaufmann začal poslední, obecenstvo doslova vylo nadšením.

Bylo by nemyslitelné, nezmínit s úžasnými úspěchy zpěváka i výkony dirigenta. Jochen Rieder, úspěšný německý dirigent a Kaufmannův přítel, řídil orchestr s obrovskou vervou a citem. Zároveň působil velice sympaticky. Když ho po představení zaplavila vlna zdivočelých fanoušků a v touze po autogramech doslova přitiskla ke zdi, měl z toho tento milý člověk očividně velikou radost.

Při zmínce o orchestru, nemohu nevyzdvihnout výkony příčných fléten, které mé laické ucho zvlášť zaujaly. Na druhou stranu bubny a činely byly v některých pasážích doslova splašené. Nejdřív jsem myslela, že je to špatnou akustikou na empoře, ale četla jsem ten názor i v jiných recenzích, tak na něm zřejmě něco pravdy bude. Pravda je i to, že bubeník byl z celého orchestru největší pohodář, protože si celou přestávku hrál na PSP fotbálek.

Zároveň si však neodpustím orchestru jednu podstatnou výtku: z empory jsem jasně viděla, že přídavků mělo být pět. Ten pátý byla arie Das ist mein ganzes Herz, kterou chtěl Kaufmann zpívat zřejmě jako poslední. Když však byla pauza po posledním přídavku delší než ty ostatní, orchestr se sebral a přes protesty vedoucích v zákulisí, (kam bylo také trochu vidět), prostě odešel. Když zvážíme, kdy asi Kaufmann znovu přijede, je to trochu škoda...

Tím se dostávám k poslednímu bodu - celkové organizaci koncertu, která se mi zdála bohužel velmi slabá. Když pominu cenu lístků, která opět poukazuje na dávno známý a mnohokrát potvrzený fakt, že opera je v ČR stále jen přepych pro boháče, nemohu přehlédnout spousty jiných nedostatků. Neinformovanost, nebo spíš úplná nepřítomnost pořadatelů, nevkusné znělky upozorňující na začátek představení, absence jakýchkoliv označení chodeb... našlo by se mnoho. Měla jsem za to, že se na koncertech nesmí fotit, ale diváci v prvních řadách při děkování klidně fotili umělce na mobily. Navíc jsme se nakonec dozvěděli, že pan Kaufmann nebude dávat podpisy, protože si to nepřeje pořadatel. Osobně bych spíš věřila zvěsti, že Jonas je ještě trochu nemocný, protože před Vánoci několik představení odřekl (ČR má prostě kliku na nachcípané operní pěvce - viz článek Dimitri Hvorostovsky v Praze ) Každopádně strohá komunikace s fanoušky čekajícími na podpis českým organizátorům rozhodně nepřidá.

I přes četné výtky byl však koncert jedním z nejemotivnějších a celkově nejmocnějších zážitků mého života a rozhodně na něj budu vzpomínat. A už se moc těším, až Jonas nastuduje ty Pagliacce a Rusticanu celé!

  

Zdroj fotek a recenze čt 24: http://www.ct24.cz/kultura/112204-hvezdny-tenorista-jonas-kaufmann-nebyl-prvoplanovy/