Já ano. Dovoluji si přiznat, že dokonce velmi. Né řezničinu, ale opravdové nefalšované horory, které jdou pod kůži, jako ty Poeovy nebo Bradburyovy. Hehe, člověk je otrokem svých vášní. Já samozřejmě vím, že když se na toho Hichcocka podívám, je velice pravděpodobné, že se budu bát. Mé statečnější já ale odvětí, že to nevadí. Vím i to, že se možná budu bát dokonce hrozně. Mé statečnější já ale namítne, že s tím se počítá. Tak se na něj tedy vždycky podívám (případně přečtu na noc). A pak vždycky lituju.