Před několika hodinami jsem se vrátila z velké protestní akce proti vysokoškolským reformám, jak je navrhuje ministerstvo školství. Píšu velké, protože jakkoli se média snaží sraz členů akademické obce a následnou demonstraci studentů banalizovat, byla to akce opravdu VELKÁ, co se účasti i důležitosti týče. Upřímně mě fascinuje ignorance veřejnosti a nestydatá manipulace medií, která jsou sice schopná zastavit dění ve světě, aby nás mohla minutu po minutě informovat o smtri Václava Havla, který by si něco podobného dle mého názoru stejně nepřál, zatímco zoufalé protesty utlačovaných zůstávají stále bez povšimnutí. Byli to učitelé, odboráři, lékaři, umělci a došlo i na studenty a akademiky. Všechny případy přitom spojuje nenasytná touha nejvyšších po stále větším a větším množství prachů a moci. Je to velice jednoduché udržovat veřejnost v blaženém zadostiučinění, že už dávno nemáme komunisty a doufat, že si nikdo nevšimne, jak se nám stát rozkrádá před očima. Je ovšem paradox, že hesla, která jsme dnes křičeli před úřadem vlády, byla některá těm listopadovým až neskutečně podobná.
zdroj obrázku: IFORUM
Ale ono je mnohem jednoušší myslet si to, co je zrovna v módě, plakat, když pláče každý, nenávidět odboráře za to, že tramvaje jeden den stojí, proklínat lékaře, že odmítají otročit a studenty s důchodci označit za "parazity". "Vždyť vyděláváme na jejich důchod/školu" zní jeden ze stěžejních argumentů přívrženců reformy. Bohužel málokomu už stojí za tu námahu si přečíst nebo si poslechnout argumenty fundovaných odborníků.
Zatímco novináři a veřejnost sebevědomě argumentují "zvýšením kvality výuky" nebo "budu si placené možnosti vzdělání víc vážit", ve skutečnosti vyvstávají problémy mnohem závažnějšího a hlubšího ražení, o kterých ale média raději mlčí. V sázce je mnohem víc, než "trocha námahy navíc těm líným, kteří odmítají něco udělat pro stát a pořád by jen brali". V sázce je autonomie vysokých škol, která je jedním z nezbytných rysů demokracie. Svoboda vysokých škol byla jedním z výdobytků listopadové revoluce, té revoluce, kterou se tu každý při každé příležitosti strašně rád ohání.
A to zdaleka není všechno. Je pro některé bolestným faktem, že v dnešní společnosti není vydělávání peněz poctivou cestou zrovna snadnou záležitostí. Skoro bych řekla, že pokud není člověk až neuvěřitelně velkým miláčkem štěstěny, je to přímo nemožné, tím spíš pro studenty. Zavedení školného bude znamenat naprosté znemožnění studia pro ty, kteří si nebudou ochotni na své vzdělání půjčit. To ovšem povede k jediné věci - ještě větší zadluženosti národa. Až absolventi nebudou schopni své půjčky splácet, zvýší se školné a studenti si budou muset půjčovat ještě víc. V kontextu současné situace ve světě se z podobného vývoje dá očekávat jen jediný závěr, a to státní krach. Nevyhnutelný a za stávajícího vývoje naprosto nezbytný. Ovšem předtím, aby toho nebylo málo, budeme svědky naprostého zprivatizovaní veškerého veřejného prostoru. Stát si snaží získat absolutní nadvládu nad veškerými institucemi, aby z nich ti, kteří v zákulisí tahají za nitky, mohli vysát i ty poslední zbytky života a dovést nás všechny do situace, jaká panuje v Mexiku nebo Rusku. Je fajn mít v každém předmětu přednášku na vznosné téma "demokracie", ale když to chce člověk najít v praxi, tak si po chvilce hledání přpadá jako ten nejnaivnější idiot.
Nebudu zde opakovat všechny body rezoluce, ke které dnes dospěli představitelé akademické obce, protože jsou k nalezení na internetu i s adekvátními komentáři (jako například v dnešním Hyde Parku pan Stanislav Štech). Co mohu říct je to, že jsem si dnes všimla, že pan ministr Dobeš zřejmě dobře nechápe, co jsou to "sociální nepokoje". Skoro to vypadá, že by mu to někdo měl osvětlit. Pokud se bude muset přistoupit k podobné formě "výkladu", ráda se přidám.
ale grády to teda byly!
elizabeth aletwi | 27. ledna 2012 v 17:57 | 
Koukám, že triky médií se skutečně nezměnily. Když jsme před lety protestovali 17.11. na Národní třídě proti radaru, tak nás byla podle médií taky jen hrstka. Možná tak 50 lidí ( bylo nás určitě přes 200 mým odhadem) a podle zde zmiňovaného V. Havla jsme byli jen studenti, kteří si potřebují něco dokazovat. Přitom studenti tam byli ano, ale rozhodně ne jen oni.
Jak píšeš o tom rozkrádání. Tak ono teď už nejde moc rozkrádat státní podniky, protože na tom už si někdo smlsnul, tak se snaží teď se podívat na zoubek posledním sociálním jistotám, které by se daly ještě "podojit" a tím myslím, zdravotnictví s pojišťovnami a právě školství. Je to smutné.