Srpen 2013

Kvaše ze Slatiny

25. srpna 2013 v 21:48 | Tril
Kvaš je dokonalá technika a Zdobnice je snad nejhezčí říčka, jakou jsem v životě viděla. A pěkně studená, hehe.
.
.
.
.
Chalupa..
ehm, strom...
.
.
.
... a dvě skici z vlaku na závěr.

Portrét

13. srpna 2013 v 21:50 | Tril
.
Hodně narychlo, kombinovaná technika.
Mám neschopnej model, hehe.
-
UPDATE: Ještě jsem to trochu dodělala a povedlo se mi to líp vyfotit.

Thénardierovic doupě

12. srpna 2013 v 15:25 | Tril
První větší věc novýma barvama.
.
.
Pro lepší kontex přidávám pasáže z knížky, ze kterých jsem vycházela:
.
Victor Hugo: Bídníci
.
"Jak lesy, tak i města mají doupata, v nichž se ukrývá vše co mají nejhrozivějšího a nejobávanějšího. Jenže to, co se takto ukrývá v městě, je divoké, nečisté a nízké, to znamená odporné, kdežto tvor, který se ukrývá v lese je divoký, plachý a velký, tudíž krásný. Brloh jako brloh, ale zvířatům dáme před lidmi přednost. Doupata jsou tedy lepší než pelechy.
Marius spatřil pelech."
(...)
.
Marius kouká štěrbinou do pelechu.
.
"Zdálo se, že zdi jsou stiženy leprou. Vyrážely na nich zářezy a jizvy jako na obličeji znetvořeném nějkou strašnou nemocí. Potily se a hnisaly vlhkostí. Na zdech byly uhlem načmárány nechutné obrazy."
(...)
.
.
(...)
"A teď, aby čtenář mohl pochopit, co se vzápětí stalo, musí si představit mrazivou noc, opuštěné zasněžené pláně v okolí Salpetriere, které v měsíčním světle vypadaly jako přikryté bělostným rubášem, tu a tam svítilny, vrhající načervenalé světlo na tragické bulváry a dlouhé řady černých jilmů, na čtvrt míle ani živé duše. Gorbeauův barák ponořený do naprostého ticha, hrůzy a tmy, a v tom baráku, uprostřed samoty, uprostřed stínu, si čtenář musí představit Jondrettovu prostornou komoru, osvětlenou svíčkou, a v tom doupěti dva muže sedící u stolu, klidného pana Leblanka, usmívajícího se a hrozivého Jondretta, vlčici Jondrettovou v koutku a za přepážkou neviditelného Maria, který mlčí, sleduje každičký pohyb v doupěti, číhá s pistolí v ruce."
(...)
Detail - Jondrette (Thenardiere) a Leblank (Valjan)
(...)
"Zatímco Jondrette mluvil se zjavným neklidem, který však nesetřel nic z jeho zamyšleného a bdělého výrazu, rozhlédl se MArius a spatřil v pozadí komory někoho, jehož tam dosud neviděl. Jakýsi muž vstoupil tak tiše, že veřeje dveří ani nezaskřípaly. M2l starou filaovou pletenou vestu, odřenou, zamazanou, ve všech záhybech prodřenou, a široké manšestrové kalhoty; na noho měl vlněné punčochy, byl bez košile, krk i tetované paže nahé, obličej začerněný. Tiše se usadil na nejbližším lůžku, zkřížil paže, ale nebylo ho vidět, protože se ukrýval za Jondrettovou."
(...)
.
Detail - tetované paže (i krk). V krbu se žhaví železo.
.
A na závěr detail Jondrettové, která se pro tuto příležitost oblékla "aby budila důvěru".

Uf. Tak to je prozatím všechno. Vím, že to má ještě velké rezervy, ale je to mylsím to nejlepší, co jsem byla ze sebe zatím schopná dostat. Snad to půjde příště zase líp...

Bídníci

9. srpna 2013 v 14:11 | Tril
Myslim, že těm barvám konečně přicházim na kloub.
.
Javert - UPDATE:
Po důkladném uvážení jsem došla k názoru, že tenhle Javert je hroznej a musí být předělán. Výsledek bude k vidění v další várce bídnických ilustrací spolu s Eponinou, Grauntem, možná Enjorlasem Fauntinou a panem Madelainem.
Jean Valjan (ještě se žlutým cestovním pasem)
.
.
Monsignore Lidumil se svými svícny
.

Thenardierovi