Máte rádi detektivní story?

1. prosince 2013 v 11:16 | Tril |  "La cultura é COSA NOSTRA"
.
Pak vězte, že četba detektivních příběhů je mnohými pokládána za běžný odpočinek ušlechtilých myslí. Tak alespoň soudí jeden ze dvou protagonistů filmu z roku 1972 s názve "The Sleuth" - česky "Slídil". Jelikož jsem vás už hrozně dlouho neoblažila žádným ze svých rádobyrecenzních výšplechtů, obávám se, že se neudržím, abych se s vámi nepodělila o dojem z tohoto kulturního zážitku (muhahá, doufám, že máte radost).


.
Předně "Slídil" je jeden z těch filmů, jaké se dneska už netočí. Je to jeden z těch filmů, které byly totálně zničeny remakem, což je ale naprosto pochopitelné, jelikož původní verze z roku 1972 je naprosto nezremakeovatelná. Trvá přibližně dvě hodiny a hrají v něm jen dva herci. Snad mi prominete tenhle malý spoiler (stejně by to každého po chvíli trklo), ale všechna ostatní jména herců na plakátě jsou vymyšlená. I přesto se ale nudit nebudete - právě naopak. Během sledování "Slídila" zažije divák mnohem pernější chvíle než při většině dnešních rádobyděsivých hororech.
.
Volné odpoledne? Co si zahrát nějakou roztomilou hru? Na vraždu, například.
.
Problém je zdá se jednoduchý - Andrwe Wyke (Laurence Olivier), úspěšný spisovatel detektivek, si pozve do svého sídla (záměrně nepoužívám pro zmiňovanou stavbu dost nedůstojný výraz "dům") milence své ženy - mladého a velice pohledného Milo Tindla (Michael Caine), aby mohli "v klidu" (Margarette je na návštěvě u příbuzných) probrat Andrewův rozvod. Milo je drobný živnostník a po otci poloviční Ital, kterému se jako prvnímu z rodiny počíná v podnikání jakž takž dařit. Andrew je oproti němu výstřední boháč, zhýčkaný přepychem, značně sebestředný a neobyčejně nevyzpytatelný. Jeho domov na anglické samotě uprostřed rozlehlých plání podněcuje fantazii a té má Andrew na rozdávání. Pán domu má představivost tak bujnou, jak se na správného spisovatele detektivních příběhů sluší a dostatek prostředků k tomu, aby mohl všechny své nápady uvést v život. Výsledek ovšem může paranoidnější diváky poněkud znervózňovat. Pohled na barák naplněný odshora dolů mechanickými panáčky, panenkami a zvířátky dělajícími různé pohyby a zvuky plus jedno velké bludiště na zahradě nutně probouzí takové to Hitchcockovské "ehm." (Jestli chápte. Jestli ne, představte si, že jste Hichcock a máte k dispozici podobný dům. Co by se tam asi dělo, hehe?) Navíc tu od začátku je tušit fakt, že spisovael má i své temné stránky. Velmi temné. Vlastně, že je to totální psychopat. Byla by to celkem jasná hra na kočku a myš. Kdyby...
.
Spisovatel Andrew si u svých návštěv potrpí na dress code...
.
K počáteční nejistotě diváka přispívá totiž ještě jeden mírně znervózňující fakt, a to, že Andrewův protějšek hraje Michael Caine. V první rozjíždějící půlhodince by o Milovi, jako o neobyčejně inteligentním, i když mírně naivním mladém muži, nikdo nepochyboval. Kdyby ho nehrál Michael Cane. Protože ho ale hrál Michael Caine, měla jsem chvílemi větší obavy o příští osud spisovatele Andrewa než o Milův vlastní (jejich opodsatněnost nechám na vašem úsudku, nechci prozradit moc z tohoto skvěle promyšleného děje). Každopádně mi jistě každý dá za pravdu, že se určité temnější stránky musejí přiznat i mladému Milovi. Dalo by se říct, že by si Andrew těžko hledal rovnocennějšího protivníka...
.
Oba hlavní protagonisté byli za "Slídila" nominováni na Oskara za vynikající herecký výkon. Ani jeden z nich ho však nakonec nezískal, daný rok byl totiž Oskarem oceněn Kmotr. Podle mého názoru by si ho Caine a Olivier za "Slídila" zasloužili daleko víc (při vší úctě k Marlonu Brandovi, možná to je z části i mými Kmotrovskými antipatiemi, Godfatherův fanclub laskavě promine, hehe).

Kam až sahá Tindlův smysl pro humor?

Kromě geniálních hereckých výkonů a netradiční zápletky hýří film bezpočtem vynikajících slovních obratů a hříček s mnoha významy, dokonalá jazyková pochoutka, dalo by se říct. Ani jeden z hlavních hrdinů není žádný hlupák a jak děj graduje a atmosféra houstne, divák je svědkem přerodu hry ve stupňující se válku. Zazní sice, že není důležité vyhrát, ale zůčastnit se hry, jak ale vychází postupně najevo, prohrát ani jedna ze stran neumí a nehodlá. Kde je hranice, kdy se nevinná hra vymyká kontrole? A která ze stran by vlastně vyhrát měla? Spravedlnost je poměrně relativní věc, zvlášť, když se okolnosti postupně zvrhnou.

Slídil je rozhodně film, na který člověk ještě dlouho vzpomíná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 1. prosince 2013 v 11:56 | Reagovat

Detektivky mám ráda :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. prosince 2013 v 12:00 | Reagovat

Díky za tip.
Hodlám část svého života zasvětit bádání o dress codech.

3 M. M. | Web | 1. prosince 2013 v 13:15 | Reagovat

Tsijo, přiznávám, že o tomhle filmu jsem dosud neslyšel, ale musím to teda vidět O.O Díky za tip! :)

4 sarush ef sarush ef | Web | 1. prosince 2013 v 13:28 | Reagovat

Vypadá zajímavě!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama